• Registrace

O ROZLIŠOVÁNÍ POKRMŮ

 

Dvacátý šestý článek

Nejen mezi lidem, ale i mezi církevními učiteli vládlo všeobecné přesvědčení, že rozlišování pokrmů a jiná podobná lidská ustanovení jsou skutky dobré k tomu, aby si lidé zasloužili Boží milost a činili dosti za hříchy. Podobně smýšlel i svět, jak je patrné z toho, že se každodenně ustanovovaly nové obřady, nové řády, nové svátky, nové posty a kazatelé v kostelích vyžadovali tyto skutky jako bohoslužbu, která je nezbytná, aby si lidé zasloužili Boží milost, a velmi strašili jejich svědomí, kdyby cokoli z toho zanedbali. Z tohoto smýšlení o lidských ustanoveních povstalo v církvi mnoho zlého.

 

Za prvé bylo zatemněno učení o milosti a o spravedlnosti z víry, což je nejpodstatnější část evangelia, a proto má mít v církvi výsadní místo, aby se vpravdě rozpoznávala Kristova zásluha a aby víra, která věří, že se hříchy odpouštějí pro Krista, byla postavena vysoko nad skutky a nad všechny ostatní způsoby bohoslužby. Proto i Pavel klade na tento článek co největší důraz a odsouvá zákon a lidská ustanovení, aby ukázal, že křesťanská spravedlnost je něco jiného než takovéto skutky, že je to víra, která věří, že nám milost byla dána pro Krista. Toto Pavlovo učení bylo však téměř úplně potlačeno lidskými ustanoveními, která vyvolala domněnku, že Boží milost a spravedlnost je třeba si zasloužit rozlišováním pokrmů a dalšími podobnými úkony. Při pokání nepadla o víře ani zmínka, ukládaly se jen tyto ospravedlňující skutky a mělo se za to, že v nich spočívá celé pokání.

 

Za druhé, lidská ustanovení zatemňovala Boží přikázání, poněvadž se jim přisuzovala větší důležitost než přikázáním Božím. Vládl názor, že celé křesťanství záleží v zachovávání určitých svátků, obřadů, postů a ošacení, a to se označovalo mnoha pochvalnými názvy jako život duchovní a život dokonalý. Zato Božím přikázáním vztahujícím se na rozličné stavy a povolání se nedostávalo žádných chval; že otec vychovával děti, že matka rodila, že vládce spravoval zemi, to vše bylo pokládáno za skutky světské, nedokonalé a daleko méně významné než zachovávání oněch lidských ustanovení. Tento blud velmi tížil svědomí zbožných lidí, trápili se nad tím, že jsou v zajetí tak nízkého způsobu života, manželství, úřadu anebo jiného občanského povolání, obdivovali mnichy a jim podobné a mylně se domnívali, že úkony, které tito lidé zachovávají, jsou Bohu milejší.

 

Za třetí, tato ustanovení uvrhla svědomí do velkého nebezpečí, poněvadž nebylo možno všechna ustanovení zachovávat a lidé přesto měli za to, že k Boží službě nezbytně patří. Gerson píše, že mnozí propadli zoufalství, ba někteří se sami sprovodili ze světa, poněvadž pochopili, že takovým ustanovením nemohou |dostát, a přitom neslyšeli ani slovo potěšení o spravedlnosti z víry a o milosti. Víme, že summisté a theologové se ustanoveními obírají a snaží se je zmírnit, aby lidskému svědomí ulehčili, ale je to málo co platné, někdy strojí lidskému svědomí ještě větší léčky.

 

A ve školách i v kázáních se obírali lidskými ustanoveními do té míry, že jim už nezbýval čas, aby četli Písmo a hledali prospěšnější učení o víře, o kříži, o naději, o hodnotě občanských věcí, o potěšení svědomí v těžkém pokušení. A tak si Gerson a někteří jiní theologové trpce stěžují, že jim tyto spory o lidská ustanovení brání, aby se zabývali lepším učením.

Také Augustin se vyslovuje proti tomu, aby se dodržováním těchto ustanovení zatěžovalo svědomí, a moudře napomíná Januaria, aby věděl, že jejich zachovávání není třeba příliš zdůrazňovat; tak znějí jeho slova.

 

Jestliže se tedy někteří snaží vzbudit zdání, že se naši dotkli této otázky z všetečnosti nebo z nenávisti k biskupům, je to falešné obvinění. Bylo naprosto nezbytné upozornit církve na tyto bludy, které vznikly ze špatně pochopených ustanovení. Evangelium zajisté vede k tomu, aby se v církvi kladl náležitý důraz na učení o milosti a o spravedlnosti z víry. Takovému učení však nelze porozumět, domnívají-li se lidé, že si milost zaslouží zachováváním ustanovení, která si sami určili.

A proto naši učili, že zachováváním lidských ustanovení si nemůžeme zasloužit milost ani učinit dosti za hříchy. Není proto přípustné považovat dodržování takových ustanovení za bohoslužbu, která je nezbytná. Dokládají to svědectvím Písem. Kristus v evangeliu podle Matouše (Mt 15, 3–9) omlouvá apoštoly, kteří nedodrželi běžné ustanovení, o němž se však zdálo, že se týká věci všední a že souvisí s očišťováním podle zákona, a praví: Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení přikázání lidských (Mt 15, 9). Neužitečnou službu tedy nežádá. A hned poté dodává: Ne to, což vchází v ústa, poškvrňuje člověka (Mt 15, 11). V listu Římanům čteme: Království zajisté Boží není pokrm a nápoj (Ř 14, 17). A jinde: Protož žádný vás nesuď pro pokrm, aneb pro nápoj, aneb z strany svátku, neb novuměsíce, aneb sobot… Jestliže tedy zemřeli jste s Kristem živlům světa, proč, jako byste živi byli světu, těmi ceremoniemi dáte se obtěžovati, [když se říká]: Nedotýkej se, ani okoušej, aniž se s tím obírej? (Ko 2, 16. 20. 21). Apoštol Petr praví: Protož nyní, proč pokoušíte Boha, vzkládajíce na hrdlo učedlníků jho, kteréhož ani otcové naši, ani my nésti jsme nemohli? Ale skrze milost Pána Ježíše Krista věříme, že spaseni| budeme, rovně jako i oni (Sk 15, 10–11). Zde Petr zapovídá zatěžovat svědomí mnoha obřady, ať Mojžíšovými, ať jinými. A také První list Timoteovi (1 Tm 4, 1. 3) nazývá ďábelským učením příkaz zdržovati se od pokrmů, poněvadž je proti evangeliu takové skutky nařizovat nebo je činit, abychom si jimi zasloužili milost, nebo proto, že by snad bez bohoslužby tohoto druhu nemohla křesťanská spravedlnost obstát.

 

Tu odpůrci vytýkají, že naši zakazují kázeň a umrtvování těla jako Jovinian. V našich spisech lze však najít něco jiného. Vždyť naši vždycky učili o kříži, že křesťané musí snášet utrpení. To je pravé, vážné a nepředstírané umrtvování těla – být podroben všelijakým trápením a být křižován s Kristem.

Nadto naši učí, že se má každý křesťan tak cvičit a krotit tělesnou kázní nebo |cvičením a prací, aby jej sytost či zahálka neponoukaly k hřešení. Ne však proto, abychom si takovým cvičením zasloužili odpuštění hříchů anebo činili dosti za hříchy. Na tuto tělesnou kázeň je nutno dbát vždycky a ne pouze v několika stanovených dnech, jak přikazuje Kristus: Pilně se pak varujte, aby snad nebyla obtížená srdce vaše obžerstvím (L 21, 34), a také: Toto pak pokolení nevychází, jediné skrze modlitbu a půst (Mt 17, 21). A Pavel praví: Podmaňuji tělo své, a v službu podrobuji (1 K 9, 27). Tu zřetelně ukazuje, že nepodmaňuje své tělo, aby si touto kázní zasloužil odpuštění hříchů, ale aby měl tělo poddajné a způsobilé pro duchovní věci a k vykonávání povinností podle svého povolání. A tak se u nás nezavrhuje sám půst, ale lidská ustanovení, která ohrožují svědomí tím, že předepisují jisté dny a jisté pokrmy, jako by takové skutky byly bohoslužbou, která je nezbytná.

 

Ale i u nás se zachovávají mnohá ustanovení, jako je čtení Písma při mši, svátky atd., která slouží k tomu, aby se v církvi dálo všecko podle řádu. Přitom se však lidem připomíná, že taková služba před Bohem neospravedlňuje a že se nemůže pokládat za hřích, jestliže se takové věci bez pohoršení pomíjejí. Takovou |svobodu od lidských řádů a ustanovení znali i Otcové. Neboť na východě světili Velikonoce jindy než v Římě, a když Římští kvůli tomuto rozdílu obviňovali východ z rozkolu, jiní je napomínali, že takové obyčeje nemusí být všude stejné. Ireneus praví: Nesoulad v postu neruší soulad

víry.35 I papež Řehoř ve 12. distinkci alespoň naznačuje, že taková nestejnost neruší jednotu církve.36 V 9. knize Trojdílné historie je uvedeno mnoho příkladů nestejnosti v obřadech a připojena tato slova: Úmyslem apoštolů nebylo ustanovovat svátky, ale kázat dobré obcování a zbožnost.

 

 

 

 

Zdroj textu:

Kniha svornosti. Symbolické čili vyznavačské spisy evangelických církví Augsburské konfese. Praha: Kalich, 2006. 687 s. ISBN 80-7017-026-3. (c) Sdružení Martina Luthera v ČR, 2006. Veškerá práva vyhrazena.

 

Hledám Boha

hledam boha a

Slovo na každý den

slovo pro kazdy den

RÁDIO 7

radio7

Biblická lupa

biblicka lupa

KS-SCH

kssch