• Registrace

JAK SE PROSTÍ LIDÉ MAJÍ UČIT ZPOVÍDAT

Co je zpověď?

Zpověď v sobě zahrnuje dvě části: v první vyznáváme hříchy, ve druhé přijímáme rozhřešení čili odpuštění od zpovědníka. Přijímáme je jako od Boha samého, bez pochybností, v pevné víře, že jsou nám tím hříchy odpuštěny Bohem v nebesích.

Z kterých hříchů se máme zpovídat?

Před Bohem bychom měli vyznat všechny hříchy, kterými jsme vinni, i ty, o nichž nevíme, jak to činíme v Otčenáši. Ale před zpovědníkem máme vyznat pouze ty hříchy, o kterých víme a které cítíme v srdci.

Které to jsou?

Pohleď na svůj stav podle Desatera přikázání, ať už jsi otec, matka, syn, dcera, ať máš jakékoliv povolání či službu: zda jsi nebyl neposlušný, nevěrný, líný, vzteklý, neukázněný, hašteřivý, zda jsi někomu slovy či skutky nezpůsobil bolest, utrpení, křivdu, zlo, či zda jsi nekradl, něco neopominul, nezanedbal nebo nezpůsobil škodu.

Ukaž mi, prosím, jak se krátce zpovídat.

Svému zpovědníkovi můžeš říci toto: ,Důstojný, milý pane, prosím Vás, vyslyšte mou zpověď a udělte mi odpuštění. Je mi to všechno líto a prosím o milost. Chci se polepšit.‘

Pokračuj!

,Já bídný hříšník vyznávám před Bohem, že jsem vinen všemi hříchy. Vám vyznávám především, že jsem čeledín (děvečka, atd.), ale svému pánu sloužím žel nevěrně. Protože to a to jsem nevykonal, nekonal jsem, co mi uložili, rozhněval jsem je a přiměl ke klení, byl jsem nedbalý a nezabránil jsem škodě. I ve svých slovech a činech jsem byl nestydatý, se sobě rovnými jsem se pohněval, na svou paní jsem reptal a klel atd. Je mi to všechno líto a prosím o milost. Chci se polepšit.‘

Pán či paní ať mluví takto: ,Vám především vyznávám, že jsem své dítě, své služebnictvo, svou ženu nevedl věrně k Boží cti a slávě. Klel jsem, necudnými slovy a skutky dával špatný příklad, svému sousedovi působil škody, pomlouval, prodával příliš draho, nabízel falešné a závadné zboží.‘

A co ještě jiného vykonal proti Desateru přikázání i svému stavu atd. Necítí-li se někdo těmito či jinými velkými hříchy obtěžkán, ať se nestrachuje, další hříchy nehledá a nevymýšlí si je, aby se mu tak zpověď nestala mučením, nýbrž ať jmenuje jeden či dva, které zná. Asi takto: ,Především vyznávám, že jsem klel a jindy jsem zase někoho počastoval nepěknými slovy, a onehdy se stalo, že jsem zanedbal ty a ty věci.‘ To postačí.

Nevíš-li o žádném hříchu (což však není dost dobře možné), pak nic zvláštního neříkej, nýbrž vztáhni na sebe odpuštění podle obecné zpovědi, kterou učiníš Bohu před svým zpovědníkem.

Na to by ti měl zpovědník říci:

Bůh ti buď milostiv a posiluj tvou víru. Amen.

A dále:

Věříš, že mé odpuštění je Boží odpuštění?

Odpověď: ,Ano, milý pane.‘

Na to ať řekne:

Ať se ti stane podle tvé víry. Já ti však z rozkazu našeho Pána Ježíše Krista odpouštím tvoje hříchy ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen. Jdi v pokoji!

Ty, co mají svědomí velmi obtěžkané, či jsou sklíčeni a stísněni, zpovědník jistě bude umět potěšit mnoha slovy Písma a povzbudit je k víře. Toto je jen všeobecný způsob zpovědi pro prosté lidi.

Zdroj textu:

Kniha svornosti. Symbolické čili vyznavačské spisy evangelických církví Augsburské konfese.

Praha: Kalich, 2006. 687 s. ISBN 80-7017-026-3. (c) Sdružení Martina Luthera v ČR, 2006. Veškerá práva vyhrazena.

Hledám Boha

hledam boha a

Slovo na každý den

slovo pro kazdy den

RÁDIO 7

radio7

Biblická lupa

biblicka lupa

KS-SCH

kssch